Co je a co není whistleblowing?

Whistleblowing je situace, kdy člověk upozorní na něco, co není v pořádku. Často se jedná o pochybení, ke kterému dochází v práci v soukromé nebo veřejné společnosti, organizaci nebo úřadu. Oznamovatelem může být kdokoli, kdo má k organizaci blízký vztah – například zaměstnanec, bývalý zaměstnanec, subdodavatel, dodavatel, zákazník, akcionář, člen představenstva, uchazeč o zaměstnání nebo stážista.

Co je to externí whistleblowing?

Externí kanál umožňuje vznést obavu oficiálnímu orgánu určenému úřady. Externí řešení whistleblowingu má povinnost přijímat hlášení v určitých oblastech, sledovat je a poskytovat k nim zpětnou vazbu. Oznamovatelé se mohou rozhodnout obrátit se na externí kanál, pokud se pokusili podat oznámení interně, ale nedostali odpověď a nic se nestalo. Také pokud organizace nemá systém pro whistleblowing, pokud se obáváte odvety nebo pokud si myslíte, že interní oznámení nic nezmění.

Co je interní whistleblowing?

Jedná se o situaci, kdy někdo, kdo má obavy z nesprávného chování nebo činností, k nimž dochází v práci, vznese tyto obavy u dané organizace. Může to být vedoucímu pracovníkovi, kolegovi, personálnímu oddělení nebo prostřednictvím speciálního interního kanálu pro whistleblowing. Ten může mít podobu telefonní horké linky, fyzické pošty nebo online systému pro oznamování.

Co je to veřejné oznamování?

K tomu dochází, když se někdo rozhodne oznámit informace veřejně nebo je prozradit tisku či sociálním médiím. K podání oznámení by měl člověk primárně zvolit interní nebo externí kanály, ale existují i výjimky z pravidla. Například v případě bezprostředního nebo zjevného ohrožení života nebo ničivých následků pro zdraví, bezpečnost či životní prostředí. Dalším důvodem může být to, že oznamovatel předpokládá, že interní nebo externí oznámení by vedlo k odvetě, nebo že pochybení nebude napraveno.

Kdy je třeba podat oznámení

Oznámení se může týkat probíhající události, něčeho, co se již stalo, nebo něčeho, co se teprve stane. Pro oznamovatele může vzniknout konflikt loajality a může mít pocit porušení důvěry. U naprosté většiny oznamovatelů jde především o ochranu veřejnosti, firmy, zaměstnanců nebo nápravu chyb, nikoli o získání výhod pro sebe. Na všechny formy whistleblowingu se vztahuje směrnice EU o whistleblowingu za předpokladu, že oznamovatel jednal v dobré víře a měl dobrý důvod se domnívat, že informace byly v době oznámení správné.

Vše, co se na pracovišti jeví jako špatné, není whistleblowing.

Osobní stížnost nebo podnět není whistleblowingem, musí se týkat porušení práva Unie nebo pochybení, které je ve větším veřejném zájmu. Může se jednat o nezákonné, neetické nebo škodlivé činnosti, které mohou negativně ovlivnit ostatní, např.

• Podvody nebo korupce
• Obtěžování, šikana a diskriminace
• Porušování zdravotních a bezpečnostních norem
• Poškozování životního prostředí nebo majetku
• Úmyslné protiprávní jednání

Tip na čtení > 7 příkladů přestupků na pracovišti

Osobní stížnost se může týkat chování kolegy, vedoucího, nespravedlivého zacházení nebo porušení zákona o ochraně zaměstnanců ze strany společnosti. Takové stížnosti nepatří do kanálu whistleblowerů a musí je řešit personální oddělení.

Hledáte bezpečné a spolehlivé řešení pro whistleblowing? Více informací naleznete zde.

Máte zájem dozvědět se více o službě whistleblowingu a bezpečných interních
oznamovacích kanálech? Více informací o směrnici EU o whistleblowingu naleznete zde
a na stránkách EUR-Lex.

Chcete diskutovat o systému whistleblowingu pro vaši organizaci?
Kontaktujte nás nebo si objednejte bezplatnou ukázku!